PříjemPříjem  PortálPortál  CalendarCalendar  GalleryGallery  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  PřihlášeníPřihlášení  RegistraceRegistrace  

Share | 
 

 Pochod na horu Sinai

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Roman von Budweis
velmistr (Hochmeister, magister generalis) a říšský kníže
velmistr (Hochmeister, magister generalis) a říšský kníže
avatar

loajalita :
počet příspěvků : 1382
renomé : 649
věk : 55
vyznání : římskokatolictví
přesvědčení : konzervatismus

PříspěvekPředmět: Pochod na horu Sinai   12.11.11 23:45

Co se dělo v Egyptě?
Egypt je touto dobou již zpustošená země. Ke všem nemocem, které Egypt postihly, vymřela většina dobytka, stromy jsou poražené, stejně tak jako úroda je zničena, kobylky sežraly téměř vše a všichni prvorození lidé i zvířata zahynuli.
To bylo řečeno po noci kdy, zemřeli všichni prvorození a byl to faraon, kdo nakonec nechal izraelský lid opustit Egypt.
Nastala mobilizace. Faraon se dovídá, že izraelský lid odešel a to v něm a v jeho rádcích vyvolává zuřivost a touhu po odplatě.Faraon mobilizuje svou celou armádu, aby mohl izraelský lid pronásledovat a násilím jej přivést zpět do Egypta. Egypt, ačkoliv byl v troskách, byl v té době supervelmocí a faraon s sebou bere svou armádu, největší vojenskou sílu na světě v té době.Armáda se skládala z 600 válečných vozů s 50 000 vojáky a s 200 000 pěšáky.
Faraon měl 50 bojových brigád. 600 zmíněných vozů neznamenalo pouze koně a nákladní povoz, ale byly to „tanky“ tehdejší doby. Byli to váleční koně s malými vozy s jedním nebo dvěma těžkooděnci v plné zbroji. Pro psychologické zdůraznění jejich síly byly vozy a koně často různými způsoby nazdobeni a některé z vozů byly pozlacené.
Izraelský lid nebyl ozbrojen, neměl žádný vojenský výcvik, neměli válečné vozy a nyní je pronásledovala dobře vycvičená elitní armáda, kterou ovládala ohromná zášť a touha po odplatě, která vyrůstala z veškerého jejich utrpení. Byla zde zejména skutečnost, že každá egyptská rodina ztratila oné osudné noci, předcházející faraonovu konečnému povolení izraelskému lidu odejít ze země, svého prvorozeného. Tak měl každý egyptský voják velmi silné osobní důvody pro odplatu za to, co jednoho každého z nich postihlo.Dále zde byly velmi silné politické motivy a důvody prestiže, když si tak velký počet neozbrojených otroků jen tak odešel od supervelmoci; byli to otroci, kteří představovali velkou část pracovní síly, která zemi vystavěla a nyní by měla být ztracena. V sázce byla celá prestiž Egypta a jeho role supervelmoci. A v tomto okamžiku se Izrael na své cestě v poušti obrací a faraon dostává zprávu, že izraelský lid ztratil cestu a jsou uvězněni v divočině.Jejich oběť jim vběhla přímo do náruče. Mocná egyptská armáda před sebou nikdy neměla tak snadné vítězství. Neozbrojeni, uvězněni na místě, kde není vůbec žádná vegetace, kde by se mohli ukrýt, unaveni po dlouhé cestě s malým množstvím jídla a vody, takto izraelský lid očekává svou likvidaci.
Izraelský lid měl svolení odejít na třídenní cestu do pouště obětovat a uctívat Hospodina Neuvádí se, zda faraon věděl, kam jdou, kromě toho, že jdou do pouště obětovat a uctívat. Můžeme tedy předpokládat, že první tři dny se v Egyptě neprojevovaly žádné zvláštní reakce. Navíc byli Egypťané plně zaměstnáni všemi těmi pohromami, které na ně udeřily. A hlavně, každá rodina, včetně faraonovy, musela zařizovat pohřeb.Ale hlavou supervelmoci byl faraon a bezpochyby byl jak energickým mužem, tak byl také obklopen dobře vycvičenou armádou. Je pravděpodobné, že vyslal špehy, kteří s izraelským lidem putovali, nebo kteří je z dálky sledovali. Když se třetí den chýlil ke konci a lid pokračoval ve svém putování, museli tito špehové nějak reagovat. Jestliže se někteří z těchto špehů ihned vydali na zpáteční cestu, aby faraonovi podali zprávu, můžeme předpokládat, že jeli tak rychle, jak jen to bylo v takovém terénu možné. Zvědové mohli také vyslat signály možným strážným věžím podél cesty.
Jestliže izraelský lid putoval po tři dny a tři noci, pak to odpovídá šesti dnům pěší chůze.Jezdci, kteří jeli zpět, nemohli jet přes noc, mohli se spolehnout pouze na denní světlo. V tak husté tmě, jaká je v této oblasti, není možné v noci jakkoliv cestovat. V horku, které je přes den v této pouštní oblasti, nemohli ani příliš štvát své koně. Je však jisté, že jezdci jeli mnohem rychleji než lid, který šel pěšky. Můžeme předpokládat, že těchto šest dnů pěší chůze mohlo být na koni zvládnuto za dva dny. A tak, když se tito jezdci vrátili zpět k faraonovi, uplynulo dalších čtyřicet osm hodin a Izraelci se vzdálili o další vzdálenost odpovídající čtyřem dnům pěší cesty pouští, což odpovídalo 8 – 10 denní cestě.
Faraon mobilizuje celou svou armádu. Během těchto dní mobilizace postoupil izraelský lid zase dále. Během jednodenního putování se dostal lid na své cestě zase dále a tak se znovu egyptské armádě vzdálil. Rychlost postupu egyptské armády nebyla určena jezdci, ale tím, jak rychle byly přepravovány zásoby. To bylo podle všeho zajišťováno prostřednictvím vozů a oslů a tento typ přepravy není v poušti o mnoho rychlejší než pěší chůze.
Izraelský lid šel poloviční rychlostí, ale na druhou stranu putoval dnem i nocí, tj. dvoudenní cesta pěší chůze za dvacet čtyři hodin. Dostihnout izraelský lid by pak trvalo velmi dlouho a rozhodujícím faktorem je, zda a kdy se izraelský lid utábořil.Jednoduchým závěrem však je, že pro pronásledující armádu bylo velmi obtížné dostihnout izraelský lid a to bez ohledu na to, zda se Izraelci utábořili či nikoliv. Budeme-li předpokládat, že izraelský lid putoval rychlostí dva kilometry za hodinu a každý den putoval pět hodin ve dne a pět hodin v noci, pak měl každých dvacet čtyři hodin 14 hodin odpočinku. Pak se každých dvacet čtyři hodin museli posunout o 20 kilometrů. V takovém případě pak v době, kdy se Egypťané vydali na pochod, byl izraelský lid schopen dosáhnout jakéhokoliv místa v poušti Rudého moře (na dnešním Sinajském poloostrově). Můžeme tedy říci, že od okamžiku zahájení pronásledování Izraelců jak Egypťané tak izraelský národ urazili každý den stejnou vzdálenost. Izraelský lid mohl dosáhnout jakéhokoliv místa, které si na dnešním Sinajském poloostrově zvolil, protože největší šířka tohoto poloostrova je 230 km.Kritická fáze nastává v okamžiku, kdy izraelský lid rozbíjí tábor, zatímco egyptská armáda pochoduje dál.
Jak daleko zvládl izraelský lid dojít, než byl dostižen? Počítáno od oblasti, o níž se domníváme, že se v ní nacházel Sochot (poblíž dnešního Suezského kanálu), který byl výchozím bodem exodu, mohl izraelský lid přejít Sinajský poloostrov s velkým náskokem a dojít až na Nuweibu, aniž by měla egyptská armáda velkou šanci jej dostihnout. Izraelský lid propadá zoufalství. Izraelský lid se velmi bál a v hněvu a v zoufalství se obrátil na Mojžíše. Byli přesvědčeni, že egyptská armáda jich mnoho pobije a zbytek odvede zpátky do otroctví.Podle Bible však Mojžíš dále spoléhá na Boží vedení a říká lidu, aby zůstal věrný.Když egyptská armáda Izrael dostihla a objevila se na velké nuweibské pláni u Rudého moře, pouze se jedni na druhé z dálky dívali. Faraon, který vedl armádu, si musel být naprosto jistý vítězstvím. Celý izraelský lid byl uvězněn.
Na Nuweibě konečně egyptská armáda izraelský lid dostihla. Nyní dochází k bitvě v gigantickém měřítku, ale není to vraždění a zajímání přibližně dvou milionů neozbrojených Izraelců, kteří před Egypťany stojí zcela uzavřeni v pasti, jak si to egyptská armáda plánovala. Zdá se, že egyptská armáda si je vítězstvím naprosto jista. Rozbíjejí tábor, takže mohou v klidu zaujmout své pozice, odpočinout si, pojíst a sebrat síly na velkou bitvu, která je před nimi. Ale bylo zde ještě něco dalšího, co se stalo. Obklopeni tmou. Oblakový sloup, který šel před izraelským lidem, se přesunul a egyptskou armádu zahalil do temnoty, zatímco izraelský lid měl světlo.Egyptská armáda nebyla schopna udělat nic víc, než se pouze v této tmě utábořit. Izraelský lid se však mohl ve světle ohnivého sloupu volně pohybovat.
V situaci, která je zcela beznadějná, se začíná něco dít. Nejprve jsou Egypťané zahaleni do naprosté temnoty a izraelskému lidu ohnivý sloup poskytuje maximum světla. Mojžíš se obrací k Hospodinu a Hospodin podle Bible odpovídá:


„I řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně? Mluv synům Izraelským, ať jdou předce. Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše.A Mojžíš učinil tak, jak mu Hospodin řekl, zdvihá svou hůl a vztahuje svou ruku a moře se rozděluje. Podle Bible Hospodin vyřkl své slovo a tak nezbývá nic jiného než to, aby Mojžíš udělal to, co mu bylo přikázáno. Ke skutečnosti, že je velmi nepravděpodobné, aby se Rudé moře rozdělilo, můžeme poznamenat dvě věci: Podle textu je moře rozděleno na dvě části, ne odsunuto na jednu stranu. Nestalo se, že by vystoupilo dno vzhůru, ale moře se rozděluje ve dví, navíc je uvedeno, že izraelský lid mohl projít Rudým mořem po suchu.
Podle biblických textů dosáhl izraelský lid prvního cíle své cesty, hory Sinaj, na které měl uctívat Hospodina, po osmi týdnech ode dne, kdy vyšel z Egypta. Lid vyšel z Egypta patnáctého dne prvního měsíce a Boží hory dosáhl patnáctého dne třetího měsíce.
Cesta ze země Rameses až na místo přechodu v Nuweibě trvala pravděpodobně pouze asi jeden týden. Zbytek doby cesty, asi sedm týdnů, lid strávil na různých místech severozápadní Saúdské Arábie nebo putováním mezi těmito místy. Během této doby, po přechodu přes Rudé moře, byl izraelský lid Hospodinem různými způsoby zkoušen. Jejich důvěra Hospodinu byla zkoušena prostřednictvím hladu, žízně a velké bitvy, když byli nepřipraveni a napadeni velkými válečníky. Přesně po osmi týdnech od vyjití z Egypta dosáhli hory Oréb.V Egyptě Mojžíš požadoval od faraona povolení odejít do pouště uctívat Hospodina. Faraon to však izraelskému lidu zamítl povolit, a proto musel Egypt utrpět všechny popisované katastrofy. Nyní, když izraelský lid dosáhl hory Sinaj, je čas uctívání. V Bibli má tato hora tři jména: „hora Boží“, „hora Oréb“ a „hora Sinaj“.Izraelský lid nyní táboří na východním pobřeží Akabského zálivu, naproti Nuweibě. Podle Bible zakusili období pozdvižení prostřednictvím projevení Hospodinova vedení a jeho ochrany. Izraelský lid je nyní národem odvážným, vyzbrojeným a dobře zorganizovaným národem.
Vědí, kam jdou, alespoň Mojžíš a Aron to vědí; nejprve putují na Horu Oréb uctívat Hospodina a pak do země Kanán, země, která oplývá mlékem a strdím, kterou Hospodin ve své smlouvě s otci Izraele, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, lidu zaslíbil. Podle Bible však izraelský lid neví, ať jde o těžkosti, utrpení a dramatický Boží zásah, co jej očekává. Izraelský lid nyní balí svůj tábor a vydává se na cestu k velmi zvláštní hoře. Ale Mojžíšovi znovu není dovoleno zvolit nejkratší a nejrychlejší cestu. Podle Bible má Hospodin tuto část cesty plně ve svých rukou. Po přechodu Rudého moře putuje izraelský lid tři dny Etamskou pouští nebo také pouští Sur. Jistě nebylo snadné putovat s celým národem a s jeho dobytkem rozlehlou pouštní oblastí. Prvním omezením byla zásoba vody. lid s sebou měl vodu na cestu po Sinajském poloostrově (JA 3/1:1). Je pravděpodobné, že s sebou měli vodní měchy zhotovené z ovčích kůží, ale tato voda nyní došla. Po třech dnech bez vody je situace kritická. Jsou vysláni průzkumníci, ale ti žádnou dobrou vodu nenalézají, takže lid musí zůstat na místě, kde je alespoň špatná voda.
Lid s sebou měl vodu na cestu po Sinajském poloostrově . Je pravděpodobné, že s sebou měli vodní měchy zhotovené z ovčích kůží, ale tato voda nyní došla. Po třech dnech bez vody je situace kritická. Jsou vysláni průzkumníci, ale ti žádnou dobrou vodu nenalézají, takže lid musí zůstat na místě, kde je alespoň špatná voda.Lid je sklíčený, rozčilený a vyčerpaný. Zoufalství, které se mezi lidem šířilo, když se jim podařilo nalézt pouze hořkou vodu a dva miliony lidí a všechen jejich dobytek umírá žízní. Bible vysvětluje, že Hospodin svůj lid zkouší a Mojžíš se na Hospodina obrací v modlitbě:„I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.“ Bible vypráví, že Mojžíš staví Hospodinu oltář, aby jej uctil. Oltář, který Mojžíš pojmenuje „Hospodin, korouhev má!“ Mojžíš jej staví poblíž hory Oréb, Jen několik set metrů od roviny se nachází kamenný oltář. Je známo, že izraelský lid stavěl oltáře Hospodinu při zvláštních příležitostech, aby jej uctil a vítězství nad Amalechity bylo velmi mimořádnou příležitost. Je velmi pravděpodobné, že Mojžíš během této bitvy stál na tomto kopci poblíž skály. Ženy a děti byly během bitvy shromážděny kolem skály. Část izraelských bojovníků byla vyčleněna, aby je chránila od útoku během bitvy.Rafidim byl charakteristický kopec, z nějž mohl Mojžíš řídit bitvu.Kamenný oltář se nachází velmi blízko skály Oréb.Všechny popisy místa, které uvádí biblický text i Josefus Flavius, do detailu souhlasí.

Rafidim bylo místem posledního tábořiště před horou Sinaj (horou Oréb). Tábořiště při hoře Oréb se nacházelo na druhé straně hory Oréb, na východě, zatímco Rafidim leží na západě hory Oréb. Izraelský lid k hoře Sinaj došel. Podle biblických textů dosáhl izraelský lid prvního cíle své cesty, hory Sinaj, na které měl uctívat Hospodina, po osmi týdnech ode dne, kdy vyšel z Egypta. Lid vyšel z Egypta patnáctého dne prvního měsíce a Boží hory dosáhl patnáctého dne třetího měsíce. Existuje mnoho věcí, které podporují hypotézu, že dnešní Jabal Al Lawz je biblickou horou Sinaj. Hora Sinai leží v Arábii.Tato hora obepíná plochu dostatečně velikou na umístění milionů lidí a jejich dobytka a stád. Naleziště ukazuje všechny známky tábora milionů lidí. Jsou tam stopy starodávných stanů, svědectví ohromného zásobování vodou a dokonce i oltář, na kterém byla vztyčena socha býčka.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Pochod na horu Sinai
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Militia Dei Imperii Romani :: Diaspora :: Synagoga-
Přejdi na: