PříjemPříjem  PortálPortál  CalendarCalendar  GalleryGallery  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  PřihlášeníPřihlášení  RegistraceRegistrace  

Share | 
 

 Co řekli slavní Češi o Židech

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Friedrich von Czeikowitz
komtur
avatar

loajalita :
skupiny :
počet příspěvků : 106
renomé : 150
vyznání : římskokatolictví
přesvědčení : neznámé

PříspěvekPředmět: Co řekli slavní Češi o Židech   06.05.13 22:26

Co řekli slavní Češi o Židech

Poslanec Josef Hudec: Nesmíš nic říci o Židech. Konstatovat, že vůbec jsou, je antisemitismus

"Vytvořil se u nás skoro takový stav, že nesmíš nic napsat nebo říci o Židech - nechceš-li ihned dostat ´štempl´antisemitismu. Vůbec jen dotknouti se nějak a konstatovati taková holá fakta, že Židé také jsou a že mají také nějaké své vlastnosti, již to je antisemitism. O Židech a Židovství mluviti smíš -- ale jen všechno dobré, lichotivé a chválu. O kterémkoli národu smíš říci, že má i špatné vlastnosti, o svém národu to můžeš říkat stále, třeba i v nadávkách, o Židech to říci nesmíš, jinak jsi hned reakcionář a antisemita."
Židovská otázka, Časopis 28. říjen, Praha, 1920, s. 3

"Přiznám se také k takovému vnitřnímu obratu. Jako bývalý sociální demokrat hleděl jsem na Židy tímže asi mezinárodním všečlověčenstvím, jak bylo tam pěstováno. (...) Za války, která tolik odnesla do ´říše poesie´, ucítil jsem i já onen ´ledový chlad´. Viděl a slyšel jsem Židy, kdy spontánně objevila se jejich národní a sociální bytost, nezakrývaná, nemaskovaná, kdy bylo nutno ji projeviti každému, nahoru i dolů, vůči sobě i druhým, národně, sociálně, mezinárodně."
Židovská otázka, Časopis 28. říjen, Praha, 1920, s. 14

Josf Hudec (24. května 1873, Zaječice – 27. prosince 1957, Praha), československý politik a poslanec za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou, pak za Socialistickou stranu československého lidu pracujícího a Československou národní demokracii. - více o něm


Otokar Březina: Rozvracejí národy, ale svůj nacionalismus vášnivě pěstují

"...Masaryk stále mluví pro evoluci, ale svou humanitou je otcem a tvůrcem revoluce, tedy kroků zpátečních, Zpěvů pátečních. Masaryk, i když o tom neví, je revolucionář jako mezi národy židovstvo, které má svůj sen o ovládnutí celého světa, a tohoto cíle - snu může dosáhnout a dosahuje jedině rozvracením a rozvrácením všech národů, namlouvajíc jim, že není národů, že jsou jen lidé, kteří až se zřeknou svých národních a vlasteneckých báchorek, mythů a lží, snadno se dohodnou... Naproti tomu však Židé sami mezi sebou vášnivě pěstují, křísí a fedrují právě židovský nacionalismus, děti své horlivě učí hebrejsky, stavějí, ctí a navštěvují synagogy, zalidňují Palestinu, ve všech zemích a městech svými emisary, řečníky, důvěrníky a propagátory šíří a živí sionismus. Pracují tiskem, pracují nikoliv pro to široké lidstvo, nýbrž jen a jen pro sebe ve všech politických stranách, nevyjímaje ani katolických, pracují ve vědě,v umění, v sociálních otázkách, ve sportu svou typickou drzostí, a všechno již mezi árijci prostoupili jako kvas a otrávili. Jejich názor na život, na ženu je úžasně nízký, hrubý, sprostý, materialistický, modlářský; oni ani dnes neuctívají Hospodina, nýbrž Baala a Zlaté tele."


Svatopluk Čech: Zlatem a důvtipem ovládají svět, hrají s národy jako s loutkami

"Žid o sobě praví: Nehleďte na můj chudobný krámek - jinde probírá se má ruka miliony. Držím otěže, jimiž ovládati lze tento svět: dvě ty otěže jsou: zlato a důvtip. Jsem svrchovaným pánem v říši peněz, na zlatých nitkách mých visí mnozí národové a mocní tohoto světa jako loutky, jimiž hráti mohu po své chuti na jevišti dějin; tisíce obratných per dělají pro mne veřejné mínění..."
z fejetonu Věčný Žid (1882)
Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha), český básník, prozaik, novinář a cestovatel


Jan Masaryk: Jsem den ode dne větší antisemita

„Smutné faktum je, že Židé začínají držet New York. Je jich tu zatím 600 tisíc, ale každý druhý člověk, kterého potkáš v obchodní čtvrti, je Žid. Jsem den ode dne větší antisemita, poněvadž vidím, že jediná zbraň proti Židům je zašlápnout je. Žid totiž, jakmile se cejtí, je nejsurovější a nejdrzejší utlačovatel. V real estatu mají Židi tři čtvrtiny všeho v rukou a zde s nimi přijdu nejvíc dohromady a nenávidím je. Je základní chybou Američanů, že jsou příliš pohostinní vůči cizincům, a ti toho až příliš využitkují. Poněvadž New York je pánem celé Ameriky, budou Židé za 50 let pány celých USA.“

Jan Masaryk z USA v dopise otcovi, ještě dříve než zjistil, že v něm koluje něco z židovské krve, jak o sobě ke konci života prohlašoval - a tedy ještě dříve, než se stal zapřísáhlým sionistou

(KOLÁŘ, Michal; KOSATÍK Pavel: Jan Masaryk. Pravdivý příběh, Mladá fronta, Praha, 1998, s. 264)


František Palacký: Veřejné mínění netoliko ve Vídni béře se směrem, kterýžto židé mu dávají

"Plémě židovské vůbec, emancipované teprv za naší doby, na způsob všech vymaněncův, - vzácné a ovšem vítané výminky neruší pravidla – panuje v Němcích již nyní všeobecně; neboť veřejné mínění netoliko ve Vídni béře se směrem, kterýžto popředně židé mu dávají. Jim, jako prototypu jejich Shylokovi, stačí všude a ve všem jen legalnost; co nad ni vyniká ve světě mravním, smýšlení spanilé, veklikomyslné a po rytířsku čestné, toho ani neznají, ani, jako nějaké pověry, znáti nechtějí; v ohavnosti mají vše, co během věkův historicky se ustrojilo a ustálilo, protože historie neposkytuje jim nikde titulův pro jejich choutky a pretense; „popudům dravcův ušlechtilých“ učili se dosavad nejraději u lišek, zejména v obchodech i na bursách, ale již rádi vítají také vlky ve středu svém…“
(Doslov k Radhostu, 1872)


Karel Havlíček Borovský varuje Čechy: Nedej se ošiditi, nedělej lehkomyslně dluhy

"Veliká většina našeho lidu proti této emancipaci Židů jest, že se mnohé obce brání tomu, aby se v nich Židé usazovali. Ba připouštíme ještě více a řekneme, že ani takovým obcím za zlé pokládati nemůžeme jejich bránění se proti Židům, když totiž povážíme činnost obyčejnou Židů jednotlivých (výminky jsou ovšem i zde) usazených mezi křesťany. Jak známo, považuje Žid dle svých náboženských předsudků každého jinověrce za nepřítele svého a dovoluje si proti němu všeličehož v obchodu, čehož si proti stejnověrci nedovolí… dále že Žid nikdy skoro živnost neprovozuje, při které by silně pracovati musel, že se vždy jen čachrování atd. drží…“
(...)
„Při dobrém, rozumném a poctivém rozvážení celé věci nemůžeme být jakož liberální a o rovnoprávnost bojující lidé proti Židům. Když bez všelikých předsudků a trochu protřelejším okem ze známosti totiž dějin člověčenstva nynější stav Židů povážíme, shledáme hned, že právě poroba jejich bývalá a nedůstatek stejného s námi práva přivedl je na nynější stupeň jejich obyčejů a způsobů a že oni sami buď jen málo buď docela nic vinni nejsou své nynější pokaženosti. Vlády staré obyčejně dřely Židy v pravém smyslu toho slova, žádaly na nich daně tak veliké, že skutečně na poctivý způsob nelze bylo tolik vytížiti… kromě toho byl Žid dle nekřesťanských a pravému duchu Kristovu zcela protivných tehdejších předsudků z nejhlavnějších lidských práv vyloučen, nesměl kupovati statky a pozemky, nesměl provozovati jisté živnosti, ba i právo k ženění musel koupiti za nesmírnou peněžitou cenu, a přitom zakoušeti největší potupy a odstrkování v životě. Jest divu, že užíval, jsa slabý a utiskovaný všelikých tajných cest k ubližování svým nepřátelům a že držel proti nim všechno i nejhorší za dovolené?
(…)
Nelze však pochybovati, že Židé dosáhnuvše stejného práva s námi časem svým velikou část necností svých odloží, poněvadž tyto necnosti neleží snad již v povaze kmene izraelského (každý národ zajisté jest stejně cnostný a necnostný), nýbrž jen v okolnostech, tak jako každý světem prošlý a zkušený člověk dobře o tom ví, že ty samé způsoby, jaké mají Židé u nás, nalézáme též kupř. u Armenů a Řeků v Turecku a vůbec v menší neb větší míře u všech utlačených národů, kteří mezi utlačovateli svými bydlí (nemyslíme všechny Židy, nýbrž jen větší část, poněvadž každý jistě ze své zkušenosti též izraelity zná, na kterých obyčejné necnosti utlačenců zcela nepozorujeme žádné, a kteří též všeobecnou vážnost požívají). A proto přispívejme jen i my sami k této reformě židovstva, chovejme se také skutečně i v životě ke svým izraelitským spoluobčanům tak jako k rovněprávněným, netupme je, nesnižujme je, nesužujme je žádným způsobem, a zůstaly-li na nich lpěti ještě mnohé známé obyčeje z předešlého času, snášejme je zatím, jsouce pamětlivi příčin jejich. Ostatně mají to křesťané vždy jen ve vlastní moci, aby se proti všemu tomu, co se obyčejně nechvalitebného Židům připisuje, ubránili. Nedej se ošiditi, nedělej lehkomyslně dluhy, buď opatrný: to jsou skoro všechna ta pravidla, s kterými se ubráníme, a proto považujeme všechny řeči, jako by emancipace Židů mohla všem ostatním tak velice uškoditi, za marné a přepjaté."
(...)
"Avšak není tomu tak a přesvědčíme se brzy, že emancipace Židů v celku nám ani dost málo neuškodila, nýbrž prospěla ještě, jako musí prospěti každá spravedlivá věc. Ať si mluví kdo chce co chce, nespravedlivé jest každé politické utiskování!“
(...)
Čeští Židé "by se větší náklonnosti k zemi té míti měli, která jest jejich otčina, a nechovali se k ní vždy co pouzí cizinci, což by jim zajisté dopomohlo ještě dříve k uznání u ostatních spoluobčanů.“
(...)
"Že se Židé, v Čechách bydlící, k národu našemu počítají, za Čechy pokládají, nemůžeme tu myšlenku nijak nazvati než nepravou a velice mylnou. Neboť při Israelitech se nesmí jenom ohled bráti na víru a náboženství, snad tak jako by Čechové, co do víry, katolící i protestanti i mosaité a snad i mohamedáni býti mohli, nýbrž také na původ a národnost."
"Emancipace Židů", Slovan, 12. října 1850

***
"Což nám mohou platiti Kapperova slova, když nejvýše jedna polovina je míněna upřímně a druhá polovina vzpomíná na židovskou minulost? Jedním okem se dívá k Jeruzalému a druhým se dívá do Čech? My se dovedem sami dost milovat, nepotřebujeme Židů."
(...)
"Jak tu mohou Israelité českému národu náležeti, když jsou původu semitského? Nesmíme tedy říci, že Židé v Čechách nebo na Moravě bydlící jsou Čechové náboženství mosaického, nýbrž považovati je musíme za národ zvláštní, semitský, který nahodile u nás bydlí a někdy i naší řeči rozumí a ji umí. A zkušenost ukazuje, že hledisko to, s kterého my na Židovstvo patříme, pravé jest. Neboť se zajisté Židé, ať bydlí v kterékoli zemi a v kterémkoli díle světa, považují za jeden národ, za bratry a nejen za souvěrce. A svazek tento, který je dohromady víže, je mnohem silnější, než ten, kterým k zemi své (ve které bydlí) připojeni jsou. A že nelze zároveň míti dvě vlasti, dva své národy a dvěma pánům sloužiti, toť bohdá dokazovati nemusíme."
(...)
"Pročež musí, kdo chce být Čechem, přestat být Židem.“
(...)
přesto Kappera ujišťuje, že si "pravého a řádného Izraelity tak dobře vážíme jako kteréhokoli jiného, a jistě mnohem víc než špatného Čecha.“
Včela, 1846, kritika pražského německožidovského básníka Siegfrieda Kappera a jeho básnické sbírky „České listy“ (KHB mu vyčítá, že se Kapper prohlašuje Čechem, ač se stále hlásí k židovskému původu)


zdroj: http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Co řekli slavní Češi o Židech
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Militia Dei :: Diaspora :: Synagoga-
Přejdi na: