PříjemPříjem  PortálPortál  CalendarCalendar  GalleryGallery  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  PřihlášeníPřihlášení  RegistraceRegistrace  

Share | 
 

 Kitanové

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Roman von Budweis
velmistr (Hochmeister, magister generalis) a říšský kníže
velmistr (Hochmeister, magister generalis) a říšský kníže
avatar

loajalita :
počet příspěvků : 1382
renomé : 649
věk : 55
vyznání : římskokatolictví
přesvědčení : konzervatismus

PříspěvekPředmět: Kitanové   19.02.12 22:26

Kitanové byli kočovníci, jazykově náležející k mongolské větvi altajských jazyků a žijící na území dnešního Vnitřního Mongolska, Mongolska a Mandžuska. Čínská tradice je považuje za potomky Sien-pi, první zmínky o nich jsou ze 4. století n. l. Koncem 5. století odváděli daně severočínské říši Pej Wej (Toba Wej). V 6. století byli podrobeni Turkuty.
Do poloviny 8. století pak Kitanové obratně balancují mezi Čínou a Turkuty. Když vznikl v polovině 8. století kaganát Ujgurů, Kitanové se jim podrobili. Když o století později zanikl, přecházejí opět na stranu Číny.V tomto počátečním období se jednalo o volný svaz osmi kmenů, které se pevněji spojovaly jen v době války. Živili se kočovným pastevectvím, zejména chovem skotu, dále lovem, rybolovem, ale najdeme u nich i počátky zemědělství a řemesel. Náboženstvím byl šamanismus.
Vládcové se opírali o početné družiny a neměli v této době žádnou stálou rezidenci. Byli voleni na tři roky.

K zásadním změnám dochází na přelomu 9. a 10. století. Dynastie Tchang byla v té době v krizi, vyčerpaná vnitřními boji. Od roku 907 pak začíná období "Pěti dynastií a deseti říší", Čína je rozdrobená a slabá. Situace využívá schopný vůdce Kitanů Jie-lü Ambagan.
V roce 903 byl zvolen do čela svazu. Začíná podnikat úspěšné nájezdy proti sousedním kočovným kmenům a od roku 905 obratně zasahuje do občanské války v Číně, přičemž jasně sleduje svoje vlastní cíle. Když uplynulo jeho tříleté období, svolal ostatní kmenové vůdce - a nechal je popravit. Prohlásil se Nebeským císařem, svou manželku pak za Pozemskou císařovnu. Podrobuje si postupně severní Čínu, sousední kmeny Džürčenů a Tatarů, dále pak říši Po-chaj se smíšeným mandžusko-korejským obyvatelstvem. Když v roce 927 zemřel, je jeho nástupce již dědičným vládcem mocné říše. Ta se od roku 947 označuje čínským názvem Liao (Železná). Její území se rozkládalo od Japonského moře až do Západního kraje. Byla nejmocnější říší východní Asie.



pagoda

Pro Kitany začaly obrovské změny. Vládnoucí vrstvy mají snahu svůj lid počínštit, vytvořit namísto rodové společnosti feudální. Je přijato čínské písmo, oděv a filosofie, začíná převládat zemědělství nad pastevectvím. Mnoha prostým lidem se to ale nelíbí, propukají i povstání. Nespokojení jsou i podrobení stepní kočovníci, kterým Železná říše vládne vskutku tvrdě. V roce 960 začíná vyrůstat Liao nový soupeř na jihu. Vzniká zde říše Sung, která se snaží Čínu opět sjednotit. Dalších více než sto let si ale Kitanové udržují převahu. Zásadní změnu přináší až posilování Džürčenů, tunguzo-mandžuského kmene z Mandžuska, které začíná být zřejmé od konce 11. století. Ti v roce 1111 proti Liao povstali a do roku 1125 ji zcela zničili, území ovládli vytvořili vlastní mocnou říši - Ťin. Zánik říše Liao neznamenal ale ještě konec Kitanů. Většina žila pod nadvládou Džürčenů. Když počátkem 13. století říše Ťin zeslábla, povstali a pokusili se obnovit Liao. Následná mongolská expanze však tyto naděje pohřbila. Kitanové postupně splynuli s jazykově blízkými Mongoly. Část ale ustoupila již 1124 na západ. Těm se začalo říkat Kara-Kitanové a vytvořili novou silnou říši - Si-Liao (Západní Liao).

Hrdina Jie-lü Ta-š´ a Kara-Kitanové



Jie-lü Ta-š´ byl vskutku mimořádnou osobností a patřilo by mu čestné místo mezi velkými vojevůdci historie, je však téměř neznámý. Ke Kitanům se dnes nikdo nehlásí, zbylo po nich snad jen ruské označení pro Čínu - Kitaj. Pocházel z dynastie Jie-lü, vládnoucí v říši Liao. Získal velmi dobré vzdělání v čínské akademii Chan-lin, zároveň absolvoval i vojenský výcvik a byl skvělým jezdcem a lučištníkem. Za jeho mládí začala válka Kitanů proti Džürčenům, kteří zaútočili ze severu. Situace se pokusil využít i jižní soused Liao, čínská říše Sung. V roce 1122 vypravila proti Kitanům velkou armádu, která jim měla vpadnout do zad. Jie-lü ta-š´ mohl proti Číňanům postavit pouze 2 000 jezdců, přesto zvítězil. Díky nečekanému úspěchu si rychle získal další bojovníky a jeho armáda se rozrostla na 30 000. Čína rychle zmobilizovala asi půl milionů nezkušených branců, utrpěla ale další krvavou porážku. Mezitím ale ze severu úspěšně pronikali Džürčenové. Když se proti nim Ta-š´ přesunul, byl poražen a padl do zajetí. Byl přinucen vést spoutaný džürčenskou armádu proti vlastnímu císaři. Tomu se na poslední chvíli podařilo uprchnout,do zajetí padla ale jeho rodina s celým dvorem. Za to byl Ta-š´ bohatě obdarován, brzy ale uprchl - ke kitanskému císaři. Ten ho přes předchozí zradu rád přijal, protože chtěl využít jeho zkušeností v připravovaném tažení. Ta-š´ s tažením nesouhlasil, měl za to, že je ještě třeba vyčkávat a sbírat vojsko. Císař Tchien-cao-ti ho však neposlechl. Zaútočil a byl poražen. Ta-š´pochopil, že říše je ztracená a téhož roku (1124) uprchl s 20 000 věrnými muži na západ. Císař byl v roce 1125 Džürčeny zajat a Liao zanikla.



Ta-š´ se poučil z chyb svých předchůdců. Pochopil, že síla Kitanů je ve stepi. Neprohlásil se novým císařem, ale gür-chánem, tedy vládcem svazu kočovných kmenů. To mu získalo mezi kočovníky popularitu. Usadil se na březích řeky Orchon, do té doby západní pohraniční oblastí Liao. Zde se k němu zřejmě připojilo mnoho uprchlíků a nespokojenců. 1128 proti němu Džürčenové vyslali silnou armádu, tvořenou hlavně Kitany, kteří se jim podrobili a v jejímž čele byl další princ z rodu Jie-lü. Proti velké přesile neměl Ta-š´šanci se dlouhodobě bránit, proto 1129 znovu ustoupil asi se 40 000 jezdci. Nebyli to zdaleka jen Kitanové, ale též příslušníci částí mnoha, hlavně mongolsky mluvících kmenů. Říká se jim Kara-Kitanové. Jednalo se ale vesměs o odhodlané dobrovolníky, proto mělo jeho vojsko vysokou bojovou hodnotu. Ta-š´ se usadil v Sedmiříčí, dobyl hlavní město Karachánovců Balasagun a učinil jej svým hlavním stanem, ovládl Ferghánu a obsadil též cenná města Západního kraje jako Kašgar a Chotan. Říše je označována jako Si-Liao rozkládá se mezi Aralským jezerem a Gobi. Džürčenové proti Ta-šovi vyslali další dvě výpravy, obě skončily neúspěšně. 1134 se naopak on pokusil o tažení proti nim - a také neuspěl. Byla to zřejmě hlavně poušť Gobi, která byla těžko překročitelná pro každou armádu a která tak tvořila poměrně spolehlivou hranici.


Velmi komplikovaná situace byla ale i na západních hranicích. Střední Asie byla již několik set let ovládána muslimy a ti nehodlali připustit, aby v jejich sousedství vznikla silná říše nevěřících kočovníků. Po několika střetech s menšími pohraničními muslimskými vládci se v roce 1141 proti Kara-Kitanům vypravil nejmocnější blízkovýchodní vládce, seldžukovský sultán Sandžár. Tažení rozhodně nepodcenil. Jeho armáda čítala 100 000 mužů, většinou velmi zkušených bojovníků, zocelených z bojů proti západním křižákům a Byzanci. Jie-lü Ta-š´ proti němu postavil údajně 300 000 mužů, což se zdá skoro nemožné, nicméně zcela jistě se jednalo o jednu z největších bitev středověku. Odehrála se na Katvanské rovině mezi Samarkandem a Chodžentem. Skončila totální porážkou muslimů: 30 000 mrtvých, další tisíce zajatých včetně sultánovy manželky. Ta-š´ poté ovládl další bohatá města jako Bucharu a Samarkand. Jiný mocný muslimský vládce, šáh Chórézmu, raději uznal závislost a začal Kara-Kitanům odvádět poplatky. Ti jsou na vrcholu moci.



Po bitvě na Katvanské rovině byli Kara-Kitanové na vrcholu moci. Nešlo ale jen o vzestup politický, v zemi se úspěšně rozvíjel obchod, šířilo se křesťanství nestoriánského směru. V pozadí těchto procesů stáli ujgurští kupci, kteří z velké části vyznávali nestoriánství, pravděpodobně podporovali výboje, které prováděl Jie-lü Ta-š´, protože jimi likvidoval jejich muslimské konkurenty. Právě jejich města v této době nejvíce rozkvétala, naopak postavení muslimů v říši se dost zhoršilo. To se stalo podkladem pro legendu o asijské křesťanské říši kněze Jana, která v té době poutala pozornost v Evropě a mezi křižáky, kteří zde doufali najít pomoc proti stále nebezpečnějším muslimům. To byla ovšem jen iluze. Navíc Jie-lü Ta-š´ v roce 1144 zemřel a jeho nástupci nebyli již tak schopní, říše postupně slábla.




Ta-šův syn I-lie (Jiljí) byl ještě dítě a tak zpočátku vládla jako regentka jeho matka. Samostatně pak Jiljí vládl v letech 1151-1164. Jeho vláda byla poměrně klidná, došlo pouze k menšímu konfliktu s Chórézmem, který ale bitvou neskončil, protože Kara-Kitanové, když viděli, že nepřátelská armáda je silnější, prostě ustoupili. Po Jiljího smrti vládla jeho sestra, která ale doplatila na poněkud neuspořádaný milostný život. Nakonec proti ní propuklo povstání, při němž byla zabita. V době její slabé vlády se začínají odtrhávat některá pohraniční území. Právě z tohoto období jsou první zprávy o dalším mongolsky mluvícím kmenu, o kterém do té doby nebyly vůbec žádné zprávy - o Najmanech. Žili v povodí Irtyše a nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se vlastně jednalo o skupinu Kara-Kitanů, která využila slabé ústřední vlády a pod vedením Inanč Bilge-buka-chána (=Muž moudrý a rozumný) se osamostatnila. 1178 nastoupil Jiljího syn Džulchu (Jiří). Za něj bylo zřízeno nestoriánské arcibiskupství v Kašgaru. Počátek 13. století je ale v celé Asii ve znamení vytváření Mongolské říše. Tyto procesy se pochopitelně dotkly i Kara-Kitanů. Nejprve se obětí mongolské expanze stali Najmani. 1204 byl poražen a zabit jejich vládce Dajan-chán. Jeho syn Küčlük uprchl s částí bojovníků do Sedmiříčí ke Kara-Kitanům. Gür-chán Džulchu ho přijal velmi dobře, dal mu dokonce svou dceru za ženu, protože nutně potřeboval další válečníky pro boj proti Chórézmu. Chórézmšáh Muhammad přestal 1208 platit Kara-Kitanům daně a získal Bucharu, Samarkand a Chotan. Küčlük se za této situace ale dokonce pokusil gür-chána zajmout. To se mu nepovedlo, Džulchu ho porazil a dobyl zpět i Samarkand. 1211 se ale situace opakovala a tentokrát byl Küčlük úspěšný, Džulchu byl zajat, formálně mu byla sice moc ponechána, ve skutečnosti o všem rozhodoval Küčlük. Když roku 1213 Džulchu zemřel, byl pak zvolen za jeho nástupce. Küčlük sice zpočátku vládl poměrně úspěšně, porazil Chórézm, obnovil vliv v Západním kraji a nějaký čas se poměrně dobře bránil i před Mongoly. Nakonec jimi byl ale v roce 1218 poražen a zabit. Kara-Kitanové se pak už Mongolům nebránili. Byli přijati jako samostatný rovnoprávný sbor do jejich armády. Podobně jako jejich východní větev v Číně, byla i tato západní skupina Kitanů Mongoly postupně asimilována a mizí z dějin.



[img]http://nd01.jxs.cz/297/3

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Kitanové
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Militia Dei :: India • Dálný východ :: Východní Asie, Čína a Mongolsko-
Přejdi na: